Prosinec 2016

3D Vodní drak

28. prosince 2016 v 23:15 | Felss |  Kresby;Malby
Toto je jeden z mých 3D obrázkuSmějící se

Rowana

28. prosince 2016 v 1:08 | Felss |  Romány
1.část
"Rowano, běž si radši číst ty tvoje horory a neotravuj mě !"-"Fuj! Běž ode mě pryč než od tebe něco chytím!"-"Větší podivínku než jsi ty jsem ještě nepoznal!"
Ahoj, jsem Rowana- a ano, vím, mám zvláštní jméno, pro někoho až odpudivé, ale nemohu za to, že má matka Liliana chce být ve všem-opakuji ve všem-originální... Je mi 15 let a pro většinu lidí jsem (nevím přesně z jakého důvodu) odpudivá-dalo by se říct že jsem takovej geek, neboli podivín. Ale zpátky k těm větám nahoře. Toto jsou reakce kluků , když se nějakého snažím zbalit. Vím že to asi nebude samo sebou, takže buď jsou všichni kluci na zemi hulváti bez smyslu pro slušné vychování nebo se stala nějaká chyba ve mně.RozpačitýPořád nad tím dloumám, dokonce jsem se i ptala matky proč mě nikdo nemá rád, ale vždy se dozvím jen abych byla sama sebou a to já právě jsem a moc to nezabírá. Chtělo by to přejít na novou taktiku, ale na jakou-to už nevím!
"Rowano, vstávej! Příjdeš pozdě do školy!" A přesně takhle začíná můj den... Obleču si zmuchlanou kostkovanou košili-máma mi ji vždy zapomene vyžehlit-, mini kravatu-dívčí!-, roztrhané džíny-bohužel ne chválně roztrhané-a puntíkaté ponožky s dírou na palci.Ano já vím nic moc outfit, ale nic lepšího si bohužel peněžně nemohu dovolit. Ne že bychom byli nějak chudý, ale máma šetří na nový dům. Rodiče se asi před 2 měsíci rozešli a matka už odmítá bydlet s mým otcem-a jak říká máti-s tím nafoukaným chlapem, který se nedokáže postarat sám o sebe, natož o svoji rodinu! No, ale zpátky k mému dnu... Chodím na Bristonskou střední školu, je to celkem lehká škola a ne moc prestižní,ale i tak se tam najdou studenti, kteří by se měli vrátit na zákludku. Lidé o mně říkají, že jsem šprt, ale já tomu nevěřím! Jsem sice nejchytřejší ze třídy, ale i žák 5.třídy je chytřejší než ty hlupáci co si říkají středoškoláci... Takže se dá říct že jsem úplně normální vzdělaná žačka! Většina studentů do školy jezdí autobusem, ale já chodím pěšky.Ptáte se proč? Protože jen vztoupímdo dveří autobusu, stane se nějaká katastrofa! Minule to bylo že jsem zakopla o schod a skutálela jsem se na silnici (do kaluže). Největší oříšek ale byl, když byl plný autobus a jediné volné místo bylo vedle Kariny.
Karina= Holka, která mě ze srdce nenávidí. Holka, která všechno kritizuje. A holka, kteou všichni milují, ikdyž to je největší kráva po sluncem a já nechápu co na ni všichni vidí!
Z tohoto přednesu jste možná už pochopili, že z toho nevyjde nic dobrého, ale dopovím to. Takže s velikým strachem jsem přišla ke Kařině sedačce-slušnost mi říkala ať se zeptám zda si můžu přisednout, ale jelikož mě tam poslal řidič, tak jsem raději neriskovala že by mi odpověděla ne. Byl v tom ale malý háček. Karina se vždy při cestě autobusem "krášlí" do školy a měla všechny ty její líčidla roztahané po celé sedačce. Slušně jsem se tedy zeptala jestli si ten make-up nemůže odsunout. Ale ona na to že ne. Moc dobře si pamatuji jak se na mě podívala tím povrchním a zlomyslným výrazem a řekla-"Cestičku ti uklízet nebudu, tak si stím poraď sama!" Tyto slova mě úplně dopálili, už jsem měla na jazyku slova, které nesmím vyslovovat, ale mám přece slušné vychování(narozdíl od ní) tak jsem si s tím poradila sama. Sedla jsem si na okraj sedačky-vypadala jsem u toho jak úplný debil, ale to byl v té situaci můj nejmenší problém. No a v tu chvíli se stal ten okamžik na který nikdy nezapomenu! Autobus prudce zabrzdil-nevím přesně z jakého důvodu, zřejmě mu před kapotou proběhla kočka, nebo tak něco... V tu chvíli jsem dopadla na záda sedačky, naštěstí jsem nedopadla přímo na zadek a držela jsem se kousek nad líčidli. Myslela jsem si že to bude dobré, ale ještě před tím než jsem se stačila znovu zvednout, autobuse se rozjel a já dopadla na zadek! Už bylo jen slyšet hlasité křáp. Zvedla jsem se, jelikož jsem chtěla vidět, jestli to alespoň nějaká líčidla přežili, ale marně. Místo toho můj zadek vypadal, jak kdyby se na něj vyzvracel jednorožeč. Poté jsem udělala další chybu- otočila jsem se zády k uličce, což znamenalo to, že jsem se strapnila před celým autobusem. Asi 10 vteřin potom jsem jen slyšela nekontrolovatelný smích všech spolužáků a dokonce i řidiče. Jediný kdo se nesmál jsem byla já a Karina. V podstatě si za to mohla sama, ale následky jsem samozřejmě nesla já. Musela jsem jí dát 5000 Kč jen za blbý líčidla a hřeben... Za to jsem si klidně mohla koupit... No já nevím, prostě něco drahého! Každopádně mám za sebou trapas na celý život.
2.část
Zrovna jsem na cestě do školy-a ano, pěšky, takže musím vyrážet o 20 minut dříve z domu. Naštěstí nejsem jediná, kdo chodí pěšky, takže někdy míjím Jasmínu a Jacksona. Jsou to stejní podivíni jak já, takže si celkem rozumíme, ale ti dva jsou sourozenci, což znamená že se neustále hádají... Nezažila jsem jediný den, kdy se ty dva neporafali. Jasmína je opravdu hodná holka, ale někdy až moc... Znamená to, že když ji někdo začne hrát na city, tak ona nepozná jestli ji někdo tahá za fusekli nebo ne-no a z toho vyplývá, že v té chvíli by byla schopná prodat i svůj vlastní dům. Jackson je pravý opak Jasmíny. Je hrozně uzavřený, s nikým se nestýka a nikomu nevěří(teda kromě nás). Nikdo neví proč takový je-prostě záhada!